Mezinárodní horský průvodce UIMLA – UIMLA International Mountain Leader

Heinrich Harrer: BÍLÝ PAVOUK

Kronika dobývání severní stěny Eigeru od roku 1935 do roku 1999, historie horolezectví a horolezeckého záchranářství na příkladu jedné stěny, strhující příběh ctižádosti a odhodlání mužů i žen, lanových družstev i jednotlivců, osobní zpověď autora, který společně s Heckmairem, Vörgem a Kasparkem, dne 24. července 1938 v 15.30 hod jako první stěnou úspěšně prostoupil až k vrcholu – to vše je Bílý pavouk.“

Na podzim letošního roku vydalo nakladatelství JOTA reedici knihy „Bílý pavouk“, kterou doporučuji všem milovníkům hor a horolezecké historie. Kompletní recenzi naleznete na stránkách Českého spolku horských průvodců – zde, nebo níže v textu.

„Pokus za pokusem bez nadsázky či sebechvály provádí Harrer čtenáře osudovými momenty, jež byly předzvěstí či příčinou neodvratné katastrofy, ale také momenty úspěchu či překvapivého štěstí ve stěně. Použitá forma věcné dynamické reportáže opepřená padnoucími mnohdy velice vtipnými komentáři autora k situacím, které již nemohly být zdokumentovány, čtenáře doslova pohltí, čímž jej současně na den i více vyřadí z běžného (v rámci možností i pracovního) života.

Slavné příběhy, z nichž mnohé našly své filmové ztvárnění, na stránkách znovu ožívají, a vedle popisu běžného života pod Eigerem, odkud je stěna na dohled kukátka dalekohledu, získávají další, ještě dramatičtější rozměr. Pomyslné kukátko představují také záznamy ze záchranných akcí švýcarské horské služby, které Harrer taktéž používá jako dokumentační zdroj. Objektivní nebezpečí, kterému záchranáři při záchranných operacích ve stěně Eigeru čelí, aby zachránili jinak ztracené životy horolezců, jistě povede mnohé k zamyšlení.  S ohledem na události posledních několika let, kdy horolezci, v čele s Ueli Steckem, nejen díky své výborné kondice, ale také díky dokonalému technickému zázemí, lámou rekordy v rychlosti přelezení severní stěny, je opětovné vydání knihy, která prezentuje „skutečný“ obraz „obra“ (jak zní původní francouzský název hory) více než vhodným načasováním.

Českého čtenáře potěší, že pozornosti autora neušly ani československé a české pokusy, a to od prvního úspěšného výstupu Kuchaře a Zibrína v roce 1961, který sám Harrer označuje za „dobrý příklad“ až po již ne tolik lichotivý popis pokusu čtyř českých horolezců z roku 1999, který je současně posledním zdokumentovaným záznamem.

Konečně, Bílý pavouk není jen kniha o horolezectví, ale také, či především, o životě. Harrer věnoval knihu všem lanovým družstvům a myšlenka jednoho lanového družstva, včetně družstva evropského, se vine celou knihou. Lanovým družstvem přitom ale pro Harrera není jen družstvo na laně skutečném, ale také družstvo, které zvládá „převisy“ v životě … Z tohoto pohledu je Bílý pavouk knihou nejen pro horolezce a horolezkyně, ale také pro laickou veřejnost, která se jistě ráda doví, že také extrémní horolezci jsou jen normální lidé.“

Recenzi je možno si stáhnout v rubrice ke stažení a knihu zakoupit v e-shopu Joty.

Klára Havlíčková

Český spolek horských průvodců

Zanechte komentář